Marie Lu - Mladí Vyvolení (The Young Elites) booktalk

Ahoj,
vítám vás u prvního článku do rubriky booktalk. První část článku bude non-spoiler, takže se nemusíte bát spoilerů, jestli jste knihu ještě nečetli. Tomuto formátu se nedá říkat úplně recenze. Upřímně, psát recenze není lehké. Zvolila jsem raději formát booktalku, protože se tak můžu lépe vyjádřit a podělit se o svoje poznatky a myšlenky z knihy. Tohle je vše, co jsem chtěla na úvod říct. Užijte si článek. :)

Adelinu Amouteru změnila horečka krve. Před deseti lety se její zemí prohnala epidemie smrtící choroby. Většina nakažených zemřela, ale děti, které přežily, vyvázly s podivnými cejchy. Adelině se zbarvily vlasy na stříbrno, řasy zbledly a místo levého oka má teď jen klikatou jizvu. Její krutý otec věří, že je malfetto, které ničí pověst rodiny a stojí v cestě jejich štěstí. O některých přeživších se však říká, že mají víc než jen jizvy - věří se, že mají záhadné a mocné dary, a přestože jejich totožnosti zůstávají skryté, začalo se jim říkat Mladí vyvolení. Adelina se stane členkou jejich tajného společenství, její schopnosti postupně sílí a vzbuzují respekt i oprávněné obavy.  

Originální název: The Young Elites

Nakladatelství: Talpress

Počet stran: 328

Rok Vydaní: 2016

Kniha vypráví o 16-ti leté Adelině Amouteru, která byla před deseti lety spolu s její matkou a sestrou Violettou nakažena horečkou krve. Nikdo z nakažených dospělých nepřežil. Adelinu horečka nadosmrti poznamenala stříbrnými vlasy a chybějícím okem. Je totiž malfetto - vadná, poznamenaná, přečin. A taky má záhadné schopnosti, se kterými dokáže zabíjet, abych nezapomněla. Její o dva roky mladší sestru Violettu však poznamenání obešlo a i přestože byla nakažena, po matce jí zůstaly černé vlasy, olivová pleť a nevinný šarm. Její otec jí kupuje šperky, drahé šaty a dary, byla totiž jeho jediná investice. Adelinu její otec vidí jen jako neužitečné malfetto, které pošpinilo jméno rodiny.

Marie Lu má na kontě už jednu trilogii s názvem legenda. Tohle je ale něco úplně jiného. Zatímco Legenda se odehrává v dystopickém světě bývalých Spojených Států, nyní jako Republika, trilogie Mladí Vyvolení má své místo v městě podobném Italským Benátkám v 14. století. Tahle série je daleko víc temnější a fantasy. A když říkám temnější, tak tím myslím vážně něco úplně jiného než Legenda. Je ale fajn přečíst si od této autorky i něco trochu jiného. Druhý díl má v češtině vyjít ještě tento rok.

Hlavní hrdinka byla dost... temná. Občas taky nerozhodná a hloupá. Na téhle postavě se mi ale moc líbí, jak dokáže být v některých ohledech reálná. Občas ale byla trochu násilnická, což mě místy až vytáčelo. Dle mého ale není tak těžké si ji oblíbit. (Fun Fact: Když Marie začala psát tuhle knihu, Adelina byla antagonista, tedy hlavní padouch. Marie se inspirovala Darth Vaderem ze Star Wars. Její agent jí ale řekl, že je Adelina nejzajímavější postava, a měla by psát knihu o ní, tak tedy začala psát znovu z pohledu Adeliny jako hlavní postavy.) V knize se setkáváme ještě s řadou zajímavých postav, například Raffaele nebo Maeve (se kterou se bohužel setkáváme až na konci knihy).

Pokud máte rádi temné young adult fantasy plné magie a kouzel se zajímavými postavami, tahle kniha je určitě pro vás. Marie má dost jednoduchý styl psaní, rychle jsem se do knihy začetla a stejně dobře se mi četla po celou dobu. Doporučuji, na goodreads jsem hodnotila 5-ti hvezdičkami z 5ti.

Tohle je vše pro non-spoiler sekci, pokud jste knihu nečetli, jděte si ji hned přečíst, pak se můžete vrátit a bavit se o knize se mnou, dál už budou spoilery. c:

Začněme hned obálkou. Ta česká obálka je příšerná, opravdu. Jak po grafické stránce, tak i po estetické. Celkem mě to mrzí, protože obálky v originále jsou opravdu krásné, nejradši mám tu druhého dílu The Rose Society (v češtině Společenství Růže).

Takže. Hlavní postava Adelina. Mám o ní dost smíšené pocity. Mám ji ráda. Nedokázala bych ji nesnášet, zároveň je to ale dost zvláštní YA postava. Za prvé je HODNĚ temná. V některých částech jsem si říkala: "Holka, vážně se ti tohle honí hlavou? What a bitch, jsi normální?" Já mám ale slabost pro temné postavy a padouchy, proto je u mě nemožný, abych ji neměla aspoň trochu ráda. :D

Už ze začátku se mi líbila. Čekala jsem, že uteče. Když zabila jejího otce, byla jsem trochu zaskočená, svým způsobem to byla nehoda, svým způsobem udělala dobře. Když pak ale nechala Violettu v domě samotnou a utekla? Violettu potom unesli a Teren ji držel v kobkách. Chtěl ji zabít, nevinnou, 14-ti letou Violettu. Je to její sestra, jak ji tam mohla nechat? Jejich matka je mrtvá a teď i otec leží před domem na chodníku mrtvý. Ona je jediný člověk, kdo Violettě zůstal, stejně tak Violetta Adelině, a ona utekla?? Celkově se mi nelíbilo, jak se k ní chovala, měla jsem z toho prostě smíšené pocity. Je pravda, že Adelina měla důvod být odtažitá, když ji z velké části života vychovával otec, který ji nesnášel a ubližoval psychicky i fyzicky. Violetta se bála, je jasné, že nechtěla, aby jim oběma ubližoval. Věděla, že Adelina chce otce potěšit, proto blokovala její schopnosti. Adelina mě občas štvala tím, jak byla násilnická. Chápu, že chtěla ublížit těm, co ubližovali jí, ale až tak? Aha? No nevím.
Enza jsem měla ráda. Mám ráda Adelinu a Enza jako pár, jsou roztomilí. A Enzo je skvělá postava, přesto mám pocit, že bych ho mohla mít ráda víc. Neměl v knize tolik prostoru, stejně jako některé ostatní vedlejší postavy, snad kromě Raffaela, a víme o něm celkem málo. Když umřel, tak jsem brečela. Hodně. Bylo mi ale jasné, že když autorka zmiňuje vyvolenou, která umí oživit mrtvé, v další knize ho určitě oživí. Notak, vždyť miluje Adelinu, Adelina miluje jeho, je to hlavní postava a tohle je první díl trilogie. Je jasné, že se tam ještě určitě objeví. Celkem se ale bojím toho, kde Maeve zmiňuje, že potom co jejího bratra oživila, začal se měnit. Nechci aby se měnil Enzo. :D Na Maeve se ale hodně těším, přestože měla prostor jen v epilogu, hodně jsem si ji oblíbila. Badass princezna která umí oživovat mrtvé? Ano prosím!!
Raffaele je moje nejoblíbenější postava. Jeho elegance a chování, strašně mi připomíná Magnuse Banea z Nástrojů Smrti. Nedokážu to pořádně popsat, strašně mě fascinuje. I když chtěl Adelinu zabít, nedokázala bych ho nesnášet, spíš ho obdivuji, že i přes to dokázal být tak milý.
Líbil se mi ten nápad, kde měl každý člen Dýky svoji specifickou přezdívku, to bylo pěkný. Měla jsem ráda Gemmu a její přátelskost. To, že se Adeliny báli, bylo oprávněné. Měla Dýkám říct o Terenovi a Violettě. Nesnášela jsem Danteho, takže mi ho nebylo líto, jen mě celkem zarazilo to, jak ho mohla zabít jen iluzí bolesti? Prostě, co?? Jak je to možný? To vytvořila iluzi, která se stala skutečností nebo co? Ne, nepochopila jsem to. I tak jsem byla ráda, že bylo po něm.
Teren na mě působil jako neskutečně hloupá a obyčejná postava, co se snažil jen co nejvíce zalíbit Giuliettě. S malfetty zachází jako s odpadem, přitom patří mezi ně, je to akorát zbabělec.
Hodně se mi líbilo prostředí inspirované Benátkami, které Marie zvolila. V téhle knize jsem měla ale dost problém představovat si některé místa a postavy. Například Enzo, nedokázala jsem si představit vražedného prince s červenými vlasy, nevím proč, prostě to nešlo. :D
Jedna z mých oblíbených částí byla, když Enzo trénoval Adelinu, a ona ho přechytračila s tou iluzí nože. Wow. To se mi fakt moc líbilo. Další moje oblíbená část je ta, kdy se Adelina spolu s Violettou vrátí k Dýkám, a Enzo ji vezme k sobě do pokoje, kde potom přespí. To, jak jí řekl, aby zůstala, bylo to strašně roztomilý. <3
 Potěšilo mě, že po trilogii Legenda dokázala Marie dát dohromady i něco tak odlišného. Dál už ke knize nemám co říct, snad jen to, že po přečtení jsem se cítila nějak takhle:

A co můžeme čekat v dalším díle? Marie prozradila, že v dalším díle najdeme víc Maeve, nové kluky a více vztahů. Já osobně se na něj nemůžu dočkat a co nejdříve si ho chci přečíst.

★★★★★★★★☆☆

Četli jste tuhle knihu? Jestli ano, líbila se vám?

Na konec bych jenom chtěla abyste pochopili, že tohle je úplně první booktalk co jsem kdy psala, takže to není úplně nejlepší:D